Fulltextové hledání

rozšířené vyhledávání ...

 

Hlaseni_rozhlasu

 

Seznam lékařů

1

 

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 10
DNES: 502
TÝDEN: 502
CELKEM: 996045

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Partnerská města Jablunkova:

Siemianowice

Gogolin

Kysucké Nové Město

 

         Siemianowice Śląskie

1

Siemianowice je město v Horním Slezsku, v hornoslezském průmyslovém regionu. Leží přibližně šest kilometrů na sever od Katovic a má přes sedmdesát tisíc obyvatel.Vzniklo v roce 1924 spojením sídel SiemianowiceHuta Laury, městská práva získalo v roce 1932, kdy patřilo s přibližně 40 tisíci obyvateli k největším vesnicím Evropy. Zatím osídlení Huta Laury vzniklo víceméně okolo stejnojmenné hutě založené v roce 1836 pod německým jménem Laurahütte, první zmínky o Siemianowicích pocházejí už z třináctého století.Bouřlivému rozvoji města pomohl v dvacátém století v něm soustředěný těžký průmysl, jehož význam ovšem na začátku století jednadvacátého upadal, proto se v současnosti město potýká s problémy typickými pro bývalé průmyslové zóny.

V dávné minulosti byly Siemianowice zemědělsko – rybářskou osadou , co potvrzuje i erb města. V XIX. století se celý zdejší region začal měnit v rychle se rozvíjející průmyslovou oblast. Městská práva získaly Siemianowice Śląskie až v roce 1932. Existovaly zde v té době čtyři doly černého úhlí, hutě železa, zinku, sklárna, různé další továrny, plynárny a pivovar.Až do doby likvidace hornického průmyslu na přelomu XX. A XXI. Století byly Siemianowice známy jako město uhlí a železa. I přes převládající těžký průmysl rovněž i jméno město zeleně, a to díky mnohým parkům na svém území jako např. Park Miejski, Bażanciarnia i Park Górnik.Díky efektivním a inovativním změnám, investičním pobídkám se městu podařilo snížit vysokou míru nezaměstnanosti, kterou zapříčinila likvidace těžkého průmyslu. Siemianowice se můžou pochlubit jedním s nejhezčích sportovně – rekreačních kompleksů, center v horním Slezsku. Tvoří jej ve výše zmíněných parcích a v jejich sousedtví : golfová pole, greeny, fotbalová hřiště, tenisové kurty s umělým osvětlením, sportovní haly na házenou,  střelnice pro myslivce

Ve městě je šest římskokatolických kostelů a jeden patříci církvi evangelicko – augsburské. Bohatý kulturní program zajišťují různé kulturní organizace a instituce : Muzeum, Knihovna, Kulturní centrum, Zámek, Kulturní středisko a amfiteátr. Město bezprostředně hraničí s areálem Mezinárodních katowických trhů a zároveň s největším v Polsku Krajským parkem kultury a odpočinku, který v sobě skýtá různé rekreační a sportovní atrakce.

 

Gogolin

1

Gogolin se nachází v jihovýchodní části krapkovického okresu, 15 km jižně od oboje.Psané dějiny Gogolina začínají v roce 1223, kdy byla tato obec poprvé zmíněna v listině vratislavského biskupa Vavřince jako Gogolino. Existuje několik hypotéz o původu názvu této osady. Snad se odvozuje ze jména Gogola, známého již v roce 1136 a pocházejícího ze staropolského hovorového slova gogol označujícího druh divoké kachny (v češtině hohol). Podle místní tradice je název obce spojován s hlohem (v polštině głóg), jenž zde hojně roste. Po staletí Gogolin vypadal jako mala zemědělská osada. Proto se jeho patronem stal sv. Urban. Ke konci 13. století patřil Gogolin knížecímu vyslužnému (slowo nieznane w j. czeskim) klášteru cisterciáků v Jemielnici. V roce 1634 nabyl Gogolin a Strzebniów hraběcí rod Gaszynů, který je připojil k dříve zakoupeným żyrowským majetkům. Noví majitelé se projevili jako dobří hospodaří - stavěli mlýny, zakládali hospodářství, například čtvrt Wygoda a statek Leopoldowiec u cesty do Obrowce. Gaszynové obě vesnice drželi do roku 1852. Potom postupně přešly do rukou hraběcích rodů Nostitzů, Hatzfeld-Schönsteinů a na počátku 20. století rodu Francken-Sierstorpff, majitelů zámku v Żyrowé.

 

Na počátku 19. století započal ekonomický rozmach Gogolinu. Měly na to vliv dvě významné události spojené s průmyslovou revolucí v Evropě - těžba nerostných surovin (vápence) a výstavba železničních tratí Wrocław - Kędzierzyn – Królewska Huta (dnes Chorzów) v roce 1845 a Gogolin - Prudnik v roce 1896 (na konci minulého století se trať stala nerentabilní a úřady ji zrušily). Z tohoto důvodu střed města představuje plocha naproti železniční stanici s dobovou nádražní budovou z červených cihel. Obec se stala významným dopravním uzlem. Svědčí o tom bývalé vlakové  lokomotivní depo na ulici Strzelecké. V současné době upravené na tržnici trhové haly. V té době probíhal i rychlý rozvoj těžby a zpracování vápence. Vznikly první kruhové pece na pálení vápence (vápenky nazývané wopienniki); v roce 1845 jich bylo 46, v roce 1864 zbylo pouze 29 peci. Zbytky pecí můžeme vidět po pravé straně Strzelecké ulice. Pozůstatky pecí tohoto typu je možné spatřit i v ulicích Krótka, Ligonia, Powstańców Śląskich, Podleśna. Při vjezdu z Gogolinu do Górażdży na ulici Ligonia vidíme trosky větrného mlýna holandského typu z poloviny 19. století. V roce 1899 vybudoval řád boromejek místní nemocnici, která ukončila svou činnost v devadesátých letech minulého století. V souvislosti s ekonomickým rozvojem Gogolina značně vzrostl počet jeho obyvatel a vyvstala potřeba výstavby nového kostela. V letech 1899-1901 vyrostl na Strzelecké ulici katolický kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova. Tento více než sto let starý objekt byl postaven z iniciativy faráře Schöbela z Otmętu a gogolinského lékaře dr. Brunona Hampla v novogotickém stylu (Gogolin dříve patřil k farnosti v Otrnętu). Teprve v roce 1925 zhotovili řemeslníci z Nysy oltář- polyptych v novogotickém stylu. Kostelní zvony dvakrát zabavili vojáci pro válečné účely. Jejich zvuk se opět rozlehl po kraji v roce 1958, kdy farář Stanislav Schulz koupil nové zvony. Zajímavá je také fara vestfálského stylu z roku 1907 stojící hned vedle kostela. Jelikož vápenky vybudovali většinou Němci evangelického vyznání, byl v letech 1908-1909 na Strzelecke' ulici postaven také evangelický kostel z vápence. Dnes představuje architektonickou perlu Gogolina. Na rozdíl od katolického chrámu se jeho světlý interiér vyznačuje jednoduchostí a neokázalostí. V blízkosti byla také postavena evangelická škola, která se ovšem nedochovala. Dnes je v ní mateřská škola. Na přelomu 19. a 20. století bydleli v Gogolině také Židé. Dokladem toho je kirkut, neboli židovský hřbitov na ulici Wyzwolenia, symbol prolínání kultur, založený koncem 19. století vedle křesťanského hřbitova. Cestou na hřbitov musíme za evangelickým kostelem zahnout doprava. Na hřbitově je asi 100 náhrobků a 50 macev, tj. náhrobků s nápisy v hebrejštině a němčině. Nejstarší náhrobek pochází z roku 1852 a poslední pohřeb se zde konal v roce 1932. Pokračujeme-li dále ulicí Wyzwolenia, dojedeme ke školní budově, ve které se nachází pamětní síň s množstvím exponátů, zařízená podle slezské tradice. Stojí za to prohlédnout si i ulici Kamiennou a dojet ke kapli se zvonicí z konce 19. století, která plnila významnou roli v době, kdy obec Karłubiec neměla vlastní kostel. Není pochyb o tom, že 1. světová válka (1914-1918) měla negativní vliv na průmysl zpracovávající vápenec v Gogolině a okolí. Došlo k několikaleté stagnaci. Ve značné míře k tomu přispěly také politické nepokoje, které vyvrcholily třetím slezským povstáním. Pohroma 2. světové války se nevyhnula ani Gogolinu. Během válečných operací a v lednu roku 1945, kdy do Gogolinu vstoupila sovětská vojska, si válka vyžádala spoustu obětí. O těchto dramatických událostech informuje dřevěný kříž a kamenná pamětní deska umístěná na domě v ulici Strzelecké na památku občanů, mezi něž patří i kněží Józef Bieniosska a Eryk Schewior, tragicky zahynulí 29. ledna 1945. Do roku 1955 byla obec součástí strzeleckého okresu a potom okresu krapkowického. V roce 1958, po spojení Strzebniowa a Karłubca, se Gogolin stal Sídlištěm (to slowo po czesku znaczy blokowisko?) a v roce 1967 získal městská práva. Tento fakt připomíná ojedinělý pomník Karolínky a Karlíka s postavami, o nichž se zpívá v populární slezské lidové písni. Autorem pomníku je opolský umělec Tadeusz Wencel. Monument má symbolický význam, proto se dostal i do erbu tohoto necelých 40 let starého města. V letech 1985-1987 z iniciativy faráře Františka Duszy z Otmętu postavili věřící ve čtvrti Karłubiec kostel sv. Anny a sv. Joachima. Po změně politického systému režimu se Gogolin stal sídlem vedení organizace německé menšiny - Kulturně-společenského Spolku Němců v opolském Slezsku.

 

 

Kysucké Nové Město

1

Kysucké Nové Mesto je obec na Slovensku v okrese Kysucké Nové Město. Město se nachází na rozhraní Javorníků a Kysucké vrchoviny přibližně 10 kilometrů severně od města Žilina, převážně na pravém břehu řeky Kysuca. Historické centrum města je zachované a skládá se z pěší zóny (Belanského ulica), která ústí na náměstí Svobody. Na rohu náměstí se nachází římskokatolický kostel sv. Jakuba, který byl postavený v roce 1284. Na Belanského ulici se nachází Mariánský kostel postavený v roce 1817. Z památek v blízkém okolí je nejvýznamnější renesanční kaštel z 16.století v Radoli.

 

1