Z dávných a bouřlivých válečných dob se zachovaly v Jablunkovském průsmyku zbytky kamenných hradeb, valů a příkopů, němých svědků pohnutých událostí v minulých čtyřech staletích. Jablunkovským průsmykem vedla prý od pradávna cesta z Uher do severních slovanských zemí. Již za časů římského císařství táhly prý tudy ozbrojené tlupy římských vojáků k severu a zase se vracely s obchodními výpravami do své slunné vlasti. Také z Poodří a Povislí se tudy přepravovalo zboží do širokých rovin uherských zemí.
Jablunkovský průsmyk byl znám okolním národům již odedávna. Jinak chránila hranice Těšínska horská hradba Beskyd a neprostupné lesy, které se táhly hluboko do země.
V pohnutých časech tureckých válečných výprav se chvělo obyvatelstvo těšínského knížectví obavami, zda divoké hordy cizích násilníků, loupících, pálících a vraždících po uherských zemích až k Žilině, nevniknou Jablunkovským průsmykem do klidného Slezska. Proto dal těšínský kníže Adam Václav roku 1578 cesty v hlubokých pohraničních lesích zatarasit záseky a na přechodu hranic nedaleko Mostů u Jablunkova byly postaveny pevné kamenné hradby a tvrze chráněné valy a hlubokými příkopy. Od těch dob hlídali jablunkovské šance a celý průsmyk valašští Vybranci – horský lid okolních vsí, vyslaný knížetem na obranu hranic. Vybranci měli v Mostech svého vojvodu, který byl také jejich nejvyšším správcem a sudím. Knížata si Vybranců velmi vážila a obdařila je podobnými výsadami, jaké obdrželi v Čechách Chodové. Mohli svobodně lovit ryby i zvěř a v okolních lesích byli neomezenými pány.
Po roce 1602 dal kníže Adam zbudovat šance ještě pevněji a vedle hlavních hradeb byly postaveny též hradby menší - u Bukovce a Javořinky. Kníže se obával vpádu Bočkajových povstalců i nových tureckých nájezdů. Za věrné služby valašské Vybrance velmi miloval a díky nim obdařil horský Jablunkov četnými privilegii. Město bylo věnným panstvím kněžniným i s předměstím Bialou na břehu říčky Lomné. Biala od té doby slula Biała purkrechtní.
V těžkém období po třicetileté válce nedostávali Vybranci ani potravu, ani žold, a tak podnikali loupežné výpady až k Frýdku a Těšínu. Proto byla jejich posádka rozpuštěna.
Naposled byly hradby silněji obsazeny Vybranci i vojskem roku 1741 za války slezské, kdy bylo Slezsko opanováno pruským vojskem, jež vtrhlo i do Jablunkova. Město obsadilo a odtud podniklo útok na hradby u Mostů, jichž se podle vypravování starých jablunkovských kronikářů zmocnilo tím způsobem, že velitel pruského vojska nařídil sehnat veškeré obyvatelstvo z Jablunkova i okolí, a to nejen muže, ale i ženy a děti, a při útoku na hradby museli postupovat vpředu před pruským vojskem. Posádka, nechtějíce střílet do vlastních lidí, musela se vzdát bez boje. Pruské vojsko hradby obsadilo a zničivše je, odtáhlo k severu. Od té doby nebyly hradby spravovány a z větší části již zmizely, neboť kameny z nich byly upotřebeny ke stavbám obydlí.